Nepřiměřená zátěž u přístupnosti defacto neplatí

Typ:: Znalost
Anotace:: V některých zákonech stran přístupnosti je sice nepřiměřená zátěž, ale většinou je stejně neuplatnitelná a tak je třeba si na to dávat pozor.
Téma:: Přístupnost informací, Přístupnost služeb, Přístupnost veřejné správy, EAA, WMAA, Časté omyly
Stav:: Vydáno

Tohle je jeden z častých mýtů a omylů v rámci přístupnosti. Příslušné povinné subjekty se často spoléhají na to, že přístupnost nemusí řešit a že mohou využít institut nepřiměřené zátěže.

Podle zákona 99/2019 Sb. (Zákon o přístupnosti) může subjekt veřejného sektoru využít nepřiměřenou zátěž pro nesplnění zajištění přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací.
Podle zákona 424/2023 Sb. (zákon o přístupnosti výrobků a služeb) může výrobce a nebo poskytovatel služeb využít mechanismus nepřiměřené zátěže pro nesplnění přístupnosti výrobku nebo služby.

Problém je v tom, že tyto instituty jsou v řadě případů popřeny jinými právními předpisy:

Antidiskriminační legislativa: Ač jsou povinnosti v jednotlivých zákonech jakékoliv, nesmí docházet k diskriminaci a nesmí se činit takové jednání, které by diskriminaci zakládalo. To je sice dost obecné pojetí, ale pozor na něj. V případě sporu je to pro uživatele velice účinný mechanismus.
Legislativa k veřejným zakázkám: I podle českého zákona 134/2016 Sb. (zákon o veřejných zakázkách) a to konkrétně podle jeho některých obecných ustanovení a pak speciálně dle § 93 zákona o veřejných zakázkách, musí být výsledek zakázky (v jakémkoliv režimu) přístupný.
Legislativa k veřejnému investování a veřejné podpoře: I sám zákon 424/2023 Sb. (zákon o přístupnosti výrobků a služeb) zakazuje nesplnění požadavků na přístupnost u výrobků a služeb, pokud byly vytvářeny z dotace nebo z veřejného financování.
…s ohledem na potřeby uživatelů osob se zdravotním postižením: Až na několik velice úzkých a specifických výjimek lze vždy kvalifikovaně očekávat, že uživatelem může být i osoba se zdravotním postižením. Je tedy nutno s tím počítat.

V rámci subjektů veřejného sektoru a veřejného investování prakticky nemůźe dojít k situaci, kdy by nebylo možné předpovídat požadavky OZP a to s ohledem na další závazné aspekty (zejména v oblasti ICT) a tedy nelze využít institut nepřiměřené zátěže proto, že subjekt si požadavků nebyl vědom. Stejně u veřených zakázek není výmluva o neznalosti požadavků přípustná, neboť veřejný zadavatel měl respektova související ustanovení právních předpisů a tedy si porušení zákona způsobil vlastní vinou.