Povinnost Opravit nepřístupnou službu (určuje § 13 odst. 2 zákona 424/2023)
Pokud se jakýmkoliv způsobem dozvíme o tom, že některá z námi poskytovaných služeb nesplňuje požadavky na přístupnost, nebo že mají uživatelé se zdravotním postižením s přístupností problém, je naší povinností toto opravit.
To, že služba není dostatečně přístupná, se můžeme dozvědět různými způsoby. Jednak si sami máme řešit analýzu souladu s požadavky na přístupnost, především ale máme reagovat na stížnosti a podněty uživatelů, kteří nás na nepřístupnost většinou sami upozorní. Dalším možným způsobem je sdělení orgánu dozoru, pokud si uživatel přímo stěžuje u orgánu dozoru, anebo pokud orgán dozoru vlastní činností zjistí nějaké problémy s přístupností naší služby. Ať už je způsob jakýkoliv, musíme na to reagovat.
Směrnice ani zákon sice nestanovují konkrétní postup, jak máme postupovat v případě, že zjistíme nepřístupnost služby, tedy jakým způsobem máme službu opravit, a nestanovují k tomu ani žádnou konkrétní lhůtu, ale obecně plyne, že protože se jedná o potenciálně diskriminační chování, máme tak učinit co nejdříve a to způsobem, kterým co nejvíc napravíme požadavky přístupnosti.
Opravit skutečně znamená opravit. Tedy vůbec nestačí jen hlášky typu "pracujeme na tom" nebo něco podobného. Jako u samotné přístupnosti i u oprav platí, že jde o regulaci napříč celou EU. Tedy, pokud máme problém s přístupností u českých uživatelů, bude ten samý problém i všude jinde v EU (pokud používáme pro služby stejný nástroj) a naopak. Tedy i jednou opravou nástroje vyřešíme problémy pro všechny členské státy a jejich uživatele.
I o zjištění nedostatku a následných opravách si vedeme dokumentaci, je to součást naší obecné technické a projektové dokumentace a architektury řešení.