Hrozba digitálního vyloučení je často v rámci digitalizace nejen ve veřejném sektoru velice opomíjená a přitom by se na ní nemělo zapomínat. Existují mezi námi osoby, které nechtějí (spíše než nemohou) využívat digitální technologie a nebo nemají k dispozici dostatečně moderní technické prostředky pro každodenní digitální komunikaci nejen s veřejnou zprávou. I těmto osobám bychom měli zajistit přístup ke službám, ať už sektoru veřejné zprávy nebo soukromoprávních poskytovatelů služeb. Nejde zde přitom o přístupnost či nepřístupnost služeb a nebo o jejich dostupnost v rámci daného území či dané technologie, ale o to, abychom nevytvářeli takové bariéry, které by lidem, jež nemají dostatečnou digitální gramotnost, nebo z nějakého jiného důvodu nechtějí využívat digitální technologie na každodenní či jen občasné bázy, umožnili veškeré služby využívat a především jim umožnili naplňovat veškerá jich práva, která plynou z toho, že jsou fyzické osoby mající svoje nezadatelná práva a také určité povinnosti. Zejména v oblasti povinností vůči veřejno-právnímu sektoru bychom pak neměli vytvářet takový legislativní rámec, který by zcela vylučoval nedigitální plnění těchto povinností.

Cíl: Nevytvářet legislativní rámec, který by zabraňoval zcela nedigitálnímu vyřizování služeb a zakládal by výhradné digitální cestu pro naplňování práv člověka.

Přínosy dodržení: 🖋

Dopady nedodržení: 🖋

Příklady dobré praxe: 🖋