Často se setkáváme s omylem, že podpis nahrazuje identifikaci, nebo že součástí podpisu je identifikace. To z podstaty věci není pravda, jelikož podpis sám nenese a nemůže nést informace o jednoznačné identifikaci toho, kdo se podepsal.

1. V papírovém světě: Identifikace je třeba předložení průkazu, nebo uvedení informací na dokumentu, který dotyčný podepíše vlastnoručním podpisem. Podpis je pak vlastnoruční podpis, nebo obdobný prostředek ztvárňující podpis (osobní razítko). To řeší obecně úprava v zákoně 89/2012 Sb. (občanský zákoník).
2. V elektronickém světě: Identifikací je vždy elektronická identifikace, díky které není pochybnost o osobě, která něco podepisuje. Elektronický podpis je pak buď Prostý elektronický podpis bez vazby na identitu podepisujícího, nebo Elektronický podpis podle zákona 297/2016 s vazbou na identitu s využitím certifikátu a na něm založeném podpisu.

Zopakujme si to na obecné takřka fylozofické úrovni:

• Podpis je jen reprezentace toho, že někdo něco udělal, něco chce, či vyjadřuje svoji vůli k něčemu, nebo potvrzuje něco.
• Identifikace je uvedení či potvrzení takových údajů, ze kterých lze identifikovat konkrétní osobu
• Kombinace identifikace a podpisu je jediný mechanismus, který dáva alespoň nějakou jistotu, že danou věc dělá či chce daná osoba.

Podpis sám o sobě tedy nelze určit jako ztotožnění a identifikaci osoby, naopak samotná identifikace ještě nedává záruku vyjádření právní vůle. V elektronickém světě lze obojí spojit technickými prostředky, a to u elektronického podpisu,

• jehož součástí jsou takové údaje, které jednoznačně identifikují osobu (podepisujícího)
• jež byl vytvořen takovým prostředkem, kterým v danou chvíli podepisující disponuje
• jež má takovou úroveň důvěryhodnosti, která je pro daný úkon vyžadována bez obecného zpochybnění.