Důvěra ve stát se v moderní době vztahuje i na digitalizaci. Poslední dobou utrpěla různými projektu z různých důvodů dost utrpěla, projekty digitalizace nejsou vnímány příliš pozitivně a je zde stále velká skupina občanů, kteří nevěří státu v digitálním prostředí. Přitom trend v celé Evropě i ve světě je opačný, lidé začínají daleko více věřit v digitální služby jejich státu a to třeba proto, že je mohou čerpat kdykoliv, odkudkoliv a nejsou vázáni na náladu a znalostní úroveň daného úředníka. Mechanismus důvěry na úrovni legislativy je důležitý. Abychom námi proklamovaná hesla skutečně i naplňovali. To se týká úředníků, požadavků na klienta, minima podkladů pro žádosti a podání, ale také třeba díky tomu, že stát nebude napříč jednotlivými úřady házet klientovi klacky pod nohy různými přístupy a nebo různým postojem k dokumentu jiného úřadu.

Každý předkladatel legislativy, ať už jde o novou či měněnou legislativu, musí nejen respektovat technicky využívání produktů a služeb eGovernmentu, ale hlavně se nesmí odchylovat od slíbené jednoduchosti a efektivity služby pro klienta.

Jedna věc je důvěra ve službu státu, druhá je důvěryhodnost. U důvěryhodnosti jde o vyváženou kombinaci prevence a represe vůči úřadům, aby kdokoliv a kdykoliv skutečně mohl důvěřovat výstupu státu. Toto se musí uplatňovat spolu s dalšími zásadami, jako je transparentnost, bezpečnost a především striktiní vynucování povinností úřadů. Jde o to, aby se nestávalo, že při výstupu orgánu veřejné moci musí klient činit ještě nějaké další kroky, aby mohl informace sdělené takovým výstupem považovat za autoritativní a nezpochybnitelné. Druhou podoblastí jsou digitální dokumenty, kdy v mnoha případech úřad poskytuje klientovi neplatný dokument, třeba bez kvalifikovaných validaćních prvků a tomuto dokumentu ani jiný úřad, natož pak soukromoprávní sektor, nedůvěřuje. Obdobné je to u soukromoprávních uživatelů údajů, kteří sice mají pŕístup k údajům třeba ze základních registrů, ale není jim stanovena povinnost jim důvěřovat a nepožadovat další doplnění od klientů.

Cíl: Dbát při přípravě a prosazování legislativy o to, aby byl dostatečný prostor a dostatečný rozsah na architekturu a pořádnou přípravu realizace, posilování důvěry ve stát a důvěryhodnosti jeho digitálních produktů.

Přínosy naplnění: Zvyšování důvěry ve stát, kvality služeb a výstupůl a tím podpora jejich využívání Dopady nenaplnění: Nesystémovost fungování veřejné správy a veřejných služeb, prohlubování nedůvěry klientů a komerčních subjektů, snížená právní jistota, prohrané spory Příklady dobré praxe:

🖋