Obsah
Pracovní sloučená část: Nové zásady DPL
O dokumentu
- Typ:
- Pracovní dokument
- Anotace:
- pracovní dokument do kterého se pro účely tvorby novych zásad tvoří finální znění zásad
- Autoři:
- Pracovní skupina RVIS pro digitálně přívětivou legislativu, Michal Rada, Věra Kopřivová, Jan Vobořil, Lucie Alblová
- Verze:
- 0.1 z 9.1.2025
- Stav:
- Rozpracované
- Použití:
- Jen pro pracovní skupinu, tady se oficiálně konsoliduje postupně budované znění jednotlivých zásad
Historie změn
Jak s tím pracovat
- Hned zkraje, vy se o nic nemusíte starat. Vy pracujte s dokumentem na sharepointu, o synchronizaci, konsolidaci a revize a souvislosti se stará automat, nebo my ručně.
- Vy vidíte pracovní verzi na sharepointu. Za tím je ale celkem promyšlený šelmostroj. Hlavní dokument je pod odkazem
- Jednotlivé zásady mají svoje zdrojové stránky, dokument je tvořen jejich konsolidací a hromadou automatizace a kontrol konzistence. Stránky zásad jsou v seznamu níže.:
- Automat sleduje změny v dokumentu na sharepointu a nabízí nám jejich promítnutí. Pokud k němu dojde, změníme text tady na wiki, propíše se to jako revise, napíše se to do tabulky se zapracováním a další kroky.
- V určité fázi a to nejpozději před dalším jednáním se vygeneruje další verze se změnami a zapíše se do sharepointu jako další verze.
- UI sleduje konzistenci, duplicity, souvislosti atd. Pokud se máme při dalším jednání na něco zaměřit, bude to přehledně uvedeno v tomto dokumentu u příslušné zásady a po jednání se s tím vypořádáme.
- Cokoliv co není textem zásady, komentáře, úkoly, otázky a jejich řešení, uvidíme v tomto dokumentu, ale ne v jednotlivých zásadách. To znamená, že výsledkem bude vždy obsah zásad.
Zapracovávání námětů a připomínek PS
Stav práce na zásadách
| Page | Stav přípravy | Změny | Autorské poznámky | ↑ Pokyny |
|---|---|---|---|---|
| Zásada DPL č. 10: Proaktivní přístup | Rozpracovaná | Nová zásada, nestihl jsem, bude doplněna nejpozději do 20.1.2025 | ||
| Zásada DPL č. 9: Důvěra a důvěryhodnost | Rozpracovaná | Nová zásada, bude doplněna nejpozději do konce ledna | ||
| Zásada DPL č. 8: Otevřenost a transparentnost | Před úpravou | Zkrácení a zobecnění názvu zásady, | ||
| Zásada DPL č. 6: Sdílené služby veřejné správy | Před úpravou | |||
| Zásada DPL č. 7: Konsolidace a propojování | Před úpravou | Zkrácení a zobecnění názvu zásady | ||
| Zásada DPL č. 12: Technologická neutralita | Před úpravou | |||
| Zásada DPL č. 11: Mezinárodní interoperabilita | Rozpracovaná | Zkrácení názvu zásady, | ||
| Zásada DPL č. 5: Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost | Před úpravou | Zkrácení a zobecnění názvu zásady, | ||
| Zásada DPL č. 4: Respektování eGovernmentu a sdílených služeb | Před úpravou | |||
| Zásada DPL č. 1: Budování přednostně digitálních služeb | Před úpravou | |||
| Zásada DPL č. 2: Použitelnost a přístupnost | Před úpravou | |||
| Zásada DPL č. 3: Zabránění digitálnímu vyloučení | Před úpravou |
Zásady
Seznam a řazení zásadd
Zásada DPL č. 1: Budování přednostně digitálních služeb
Digital by default společně s principy only once a cross-border by default, je klíčovým pro eGovernment a modernizaci veřejné správy (v důsledku vlivů digitální agendy a ICT technologií). Termín doslova znamená digitalizace jako standard. Princip je, mimo jiné, klíčovým na úrovni EU a je součástí Mid Term Review k DSM. Vyžaduje, aby veškeré nově zaváděné služby veřejné správy byly již od počátku zaváděny primárně v digitální podobě. Klient vždy musí mít právo vybrat si, jestli konkrétní službu veřejné správy využije v podobě digitální, osobně nebo v listinné formě. Přirozeně upřednostňovanou možností by mělo být poskytování služeb digitální formou z důvodu nižší administrativní zátěže pro úřad i klienta a vyšší atraktivity pro klienta. Důsledné dodržování povede k postupnému a přirozenému přechodu na převážně digitální formu komunikace a snížení administrativních nákladů státu. Vnitřně musí být všechny procesy státu digitální všude, kde je to možné a ekonomické.
Cíl: Budovat veškeré služby tak, aby mohly být realizovány primárně v elektronické podobě a aby, zejména pro vnitřní chod veřejné správy, byla elektronická forma povinně preferovanou cestou pro zvýšení efektivity.
Přínosy naplnění: Primárně elektronické služby jsou rychlejší, efektivnější, levnější a kontrolovatelnější.
Dopady nenaplnění: Neschopnost veřejné správy nabídnout klientovi efektivní vyřizování věcí ve veřejné správě.
Příklad dobré praxe: Nová právní úprava zavádějící eNeschopenky jako primárně elektronickou formu agendy evidence a zápisu rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Definuje neschopenku v prvé řadě jako elektronickou, ale zároveň dává možnost v určitých případech použít jinou než elektronickou formu.
Zásada DPL č. 2: Použitelnost a přístupnost
Legislativa musí být vytvářena tak, aby se na úrovni právních předpisů nevytvářely bariéry omezující využívání služeb a výkon práv plynoucích z právních předpisů pro všechny. musejí být přístupné veškeré informace a elektronické služby bez omezení, přičemž mají být respektovány mezinárodní standardy pro technickou přístupnost tak, aby tyto osoby mohly využívat standardní prostředky a služby s využitím jejich specializovaných programů a asistivních technologií. Přístupnost musí být zajištěna v maximální možné míře tak, aby neomezovala uživatele ani poskytovatele služeb a provozovatele příslušných systémů (tj. a zároveň byla standardně řešena). ČR přitom musí respektovat i desatero zásad governance accessibility a zabraňovat jakékoliv diskriminaci plynoucí z nepřístupnosti a nedostatečné použitelnosti služeb. ČR je v této věci vázána také mezinárodní Úmluvou o právech OZP a tato povinnost státu se vztahuje nejen na služby veřejné správy, ale také na služby komerčních subjektů.
Použitelnost služeb a použitelnost nástrojů pro uplatňování práv a povinností dále musí zajistit to, aby využití sluźby, přístup k informací a nebo plnění práva člověka, byly realizovány v digitální podobé efektivně, jednoduše a jakkoliv nezatěžovaly nadměrnou administrativou pro klienta i poskytovatele dané služby. Již v samotné fázi návrhu služby a následné analýzy potřebnosti legislativní úpravy a návrhu legislativa, se musí dbát na to, aby veškeré služby ale také digitální nástroje tyto služby umožňující, byly uživatelsky přivětivé, efektivní, srozumitelné, jednoduché a usnadňující život (principy UX a SD).
Cíl: Práva a povinnosti všech jsou stejné, nehledě na sociální, digitální, zdravotní či jiné znevýhodnění. Legislativa nevytváří bariéry pro nikoho a plní i související závazky České republiky.
Přínosy dodržení: Bude nastaven takový právní rámec, který bude respektovat potřeby osob se specifickými požadavky na digitální inkluzi a přístupnost a služby a nástroje v digitálním světě budou použitelné pro všechny a to tak, aby usnadňovaly život.
Dopady nedodržení: Bude docházet k přímé či nepřímé diskriminaci s negativními dopady na určité skupiny osob. Služby nebudou natolik uźivatelsky pŕívětivé a snadno použitelné, že nebudou klienty využívány a to bude klázt větší nároky na procesní, personální i finanční zdroje úřadů.
Příklady dobré praxe: 🖋
Zásada DPL č. 3: Zabránění digitálnímu vyloučení
Hrozba digitálního vyloučení je často v rámci digitalizace nejen ve veřejném sektoru velice opomíjená a přitom by se na ní nemělo zapomínat. Existují mezi námi osoby, které nechtějí (spíše než nemohou) využívat digitální technologie a nebo nemají k dispozici dostatečně moderní technické prostředky pro každodenní digitální komunikaci nejen s veřejnou zprávou. I těmto osobám bychom měli zajistit přístup ke službám, ať už sektoru veřejné zprávy nebo soukromoprávních poskytovatelů služeb. Nejde zde přitom o přístupnost či nepřístupnost služeb a nebo o jejich dostupnost v rámci daného území či dané technologie, ale o to, abychom nevytvářeli takové bariéry, které by lidem, jež nemají dostatečnou digitální gramotnost, nebo z nějakého jiného důvodu nechtějí využívat digitální technologie na každodenní či jen občasné bázy, umožnili veškeré služby využívat a především jim umožnili naplňovat veškerá jich práva, která plynou z toho, že jsou fyzické osoby mající svoje nezadatelná práva a také určité povinnosti. Zejména v oblasti povinností vůči veřejno-právnímu sektoru bychom pak neměli vytvářet takový legislativní rámec, který by zcela vylučoval nedigitální plnění těchto povinností.
Cíl: Nevytvářet legislativní rámec, který by zabraňoval zcela nedigitálnímu vyřizování služeb a zakládal by výhradné digitální cestu pro naplňování práv člověka.
Přínosy dodržení: 🖋
Dopady nedodržení: 🖋
Příklady dobré praxe: 🖋
Zásada DPL č. 4: Respektování eGovernmentu a sdílených služeb
V uplynulých letech se podařilo nastavit efektivní a hlavně reálně plnitelných rámec eGovernmentu a to zakotvením základních digitálních povinností úřadů. Základní registry, nevyžadování údajů od klientů, výměna mezi agendových systémy, elektronické interaktivní formuláře, zápis skutečností do Registru práv a povinností, Registr zastupování elektronická ididentifikace, to jsou jen ty nejzákladnější pilíře fungování moderní digitální veřejné správy. Základní legislativní rámec eGovernmentu je tedy na obecné úrovni závazné pro všechny orgány veřejné moci, přesto často není dodržován, ať už úmyslně, či jen z neznalosti. Autoři legislativních návrhů často přímo ignorují obecný rámec a snaží se zavádět nesmyslné kroky do svých zákonů s odůvodněním na princip speciální právní úpravy. Příkladem je nerespektování povinnosti elektronické identifikace kvalifikovaným systémem NIA a vytváření pseudomechanismů vydávání různých přístupových údajů v jednotlivých ISVS. To je nejen porušení ústavnosti a principů IKČR, ale především to snižuje již tak nízkou kvalitu služeb EG a důvěru klientů ve stát a jeho služby, nehledě na nesmyslnou a protizákonnou administrativní zátěž pro klienty. Je třeba přestat vymýšlet jednotlivé mechanismy digitalizace, neboť ty jsou již dávno závazně dány a je třeba se na úrovni zákonů soustředit pouze na proces a jeho výslůedky, nikoliv na jeho podrobnosti.
Cíl: Jednotlivé agendové zákony a další právní předpisy nebudou v rozporu s principy a službami eGovernmentu a nebudou vytvářet nesmyslné speciality zatěžující klienty i úřady.
Přínosy dodržení: Není tŕeba vymýšlet jednou vymyšlené, úřady musí využívat poskytované centrální řešení projeektů EG a tedy nebudou Muset vynakládat zbytečné zdroje na proprietární řešení. Daleko lepší postavení úřadů v případných sporech a dokazování zákonnosti postupů a výsledků úředních procesů. Snížení administrativní zátěže klientů a podpora standardizace ve službách.
Dopady nedodržení: Nebude splněn princip jednotnosti a standardizace zejména u služeb veřejné správy. Dále hrozí žaloby od klientů pro neplnění jejich práv a pro nerespektování EG zákonů a žaloby pro vrchostenské šikanózní jednání úřadů. Dále bude hrozit stíhání konkrétních osob na základě negativních výsledků kontrol ze strany NKÚ.
Příklady dobré praxe: 🖋
Zásada DPL č. 5: Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost
Tato zásada je jedním ze základních principů elektronizace veřejné správy v EU. V překladu znamená pouze jednou. Je taktéž součástí výše uvedeného Mid Term Review k DSM. Jejím znakem je, že zamezuje případům, kdy klienti a společnosti museli veřejným orgánům předkládat tytéž informace opakovaně. Veřejná správa by neměla požadovat po subjektu údajů opakované poskytování již jednou poskytnutých údajů. Tato zásada je zcela klíčová a základní pro dokončení budování státního datového fondu (propojení všech agendových informačních systémů prostřednictvím systému základních registrů). V něm obsažená data sdílejí, za podmínek a v rozsahu jednotlivých agendových rolí, konkrétní orgány veřejné moci a jím určení úředníci, zaměstnanci a klienti veřejné správy (data o nich samotných).
Cíl: Využívat údaje evidované veřejnou správou tak, aby nemusely být znovu dokládány, sbírány a evidovány za aktivní zátěže subjektu údajů. Budovat služby tak, aby mohly být znovu použitelné pro jiné agendy ve veřejné správě.
Přínosy naplnění: Předpis bude určovat, že, jsou-li vedeny některé údaje již ve stávajících ISVS, a nebrání tomu nějaké odůvodněné překážky, musí být úřadem využívány (tedy nevyžadovat jejich opakované dokládání od klienta či subjektu údajů). U služeb by naopak legislativa měla umožnit jejich opětovné použití v případě, kdy to bude účelné v nějaké jiné agendě veřejné správy.
Dopady nenaplnění: Snížení efektivity prací s již jednou evidovanými údaji. Subjekt údajů bude nucen opětovně předkládat již doložené údaje. Hrozí i riziko neúplného elektronického podání, neboť klient nebude schopen dodat v elektronické podobě veškeré údaje efektivně.
Příklad dobré praxe: Striktní naplňování a respektování § 6 odst. 2 a § 50 správního řádu tím, že jednou evidované údaje jsou znovu použity i pro jiná řízení, a dokonce v jiných agendách. Příkladem mohou být třeba i základní registry a povinnost využívání referenčních údajů. Existují i příklady v jednotlivých agendových zákonech, které umožňují či dokonce dávají povinnost získávat údaje z jiných ISVS tam, kde je to pro danou agendu účelné.
Zásada DPL č. 6: Sdílené služby veřejné správy
Budování a využívání sdílených služeb ve veřejné správě je jedním ze základních principů eGovernmentu. Jedná se o účinné propojování informačních systémů a rozvoj služeb portálů veřejné správy (jako je Portál veřejné správy či Portál občana Zahrnuje také vytváření služeb pro samotnou veřejnou správu (využívání údajů vedených v systémech jiných správců), ale i klienty či podnikatelské subjekty (elektronické klientské služby, nebo informace o volných pracovních místech apod.). Pokud bude výsledkem nové či upravované legislativy služba veřejné správy, měla by být koncipována jako služba sdílená.
Cíl: Do legislativy zakotvit sdílené služby umožňující jejich využívání pro veřejnou správu i pro další subjekty.
Přínosy naplnění: Definuje-li legislativa nějakou službu, je od počátku koncipovaná jako sdílená. Pro její využití jsou v legislativě stanovena otevřená pravidla a je jasné, jakým způsobem služba funguje a které informační systémy jsou jí dotčeny a kdo je za ně zodpovědný.
Dopady nenaplnění: Nevybudují se sdílené služby a dojde k zakonzervování některých současných neúčelných rámců. Využívání informačních systémů a údajů bude vysoce neefektivní. Dále nedojde k naplnění ostatních cílů a zásad (např. princip only once) a nebudou rozvíjeny ani služby státu vůči klientům veřejné správy a dalším subjektům.
Příklad dobré praxe: Využívání základních registrů a dotazování se na nereferenční údaje do registrů, ale i na nereferenční údaje prostřednictvím ISZR do jiných systémů na základě zákonných zmocnění. Dalším příkladem je elektronická služba eNeschopenky jak pro lékaře, tak jako informace pro zaměstnavatele či pro samotného pojištěnce.
Zásada DPL č. 7: Konsolidace a propojování
Rozvoj a propojování ISVS je klíčový. V rámci jednotlivých ISVS jsou evidovány údaje potřebné pro fungování dané agendy a slouží úředníkům jako podpora výkonu dané agendy a jejich činností. Je nutno budovat ISVS efektivně a snažit se i pro nové úkoly využívat v maximální míře již ty stávající. Stejně nezbytné je zajistit propojování ISVS a jejich údajů v případech, kdy se jedná o údaje, které jsou již jednou státem vedeny, či dokonce které plynou z rozhodování veřejné správy a které tak nebude muset subjekt údajů neustále dokládat. Legislativně musí být vždy řádně stanoven účel ISVS, jeho správce a provozovatel a také jeho uživatelé především z řad orgánů veřejné moci a jejich zaměstnanců. Také musí být jasné, jaké druhy informací se v daném ISVS evidují, kdo je za ně zodpovědný a jak se s nimi pracuje. Na jedné straně musí být umožněno poskytovat údaje z ISVS pro zbytek veřejné správy, pokud se jedná o údaje potřebné pro více agend. Na druhé straně musí být povinné využívat údaje z ISVS v situacích, kdy to sníží povinnost klientů údaje dokládat. Při zpracování legislativy se musí klást velký důraz na dobře koncipovaná ustanovení týkající se správy, rozvoje, využívání a fungování ISVS a jejich propojení.
Cíl: Dobře a jasně popsané informační systémy (vč. jejich účelu a rolí jednotlivých subjektů). Zakotvená povinnost či možnost propojovat ISVS za účelem naplnění principů opakovatelnosti a snížení zátěže na klienta, a naopak zvýšení efektivity veřejné správy.
Přínosy naplnění: Efektivní propojení a využívání informačních systémů a údajů v nich obsažených. V zákoně jsou dobře popsány ISVS, které umožňují efektivní podporu agend a role (zejména správce, či také provozovatel a uživatelská OVM). Umožnění či dokonce vynucení propojování ISVS. Efektivní využívání údajů z dalších ISVS za účelem optimalizace a efektivity dané agendy.
Dopady nenaplnění: Bude docházet k budování a rozvoji neefektivních, drahých a nekomplexních systémů bez možnosti jejich propojení. Dojde k neúčelnému vynakládání prostředků a nepodaří se naplnit ostatní cíle a zásady pro efektivní výkon veřejné správy.
Příklad dobré praxe: Příkladem mohou být třeba základní registry jako princip a technologická platforma ISZR pro propojování jednotlivých ISVS. Existují již i příklady v jednotlivých agendových zákonech (třeba zákony z oblasti sociálních agend), kde se přímo stanovuje povinnost předávat si údaje a propojovat tak informační systémy.
Zásada DPL č. 8: Otevřenost a transparentnost
S principem only once úzce souvisí i požadavek otevřenosti a transparentnosti veřejné správy. Veřejná správa musí umožnit subjektům údajů přístup ke kontrole svých osobních údajů a jejich případnému revidování, aby mohly monitorovat administrativní procesy, do kterých jsou zapojeni. Veřejná správa se při koncipování a poskytování veřejných služeb musí otevřít a spolupracovat se všemi zainteresovanými stranami (komerčním, akademickým i neziskovým sektorem). Veškerá data, která získává ze své činnosti veřejná správa a která lze dle právního řádu zveřejnit, jsou publikována formou otevřených dat dle platné legislativy a následně evidována v Národním katalogu otevřených dat. Jsou k dispozici pro kohokoliv bez omezení, zároveň o ně nikdo nemusí žádat, mohou být rovnou využívána a zároveň jejich využívání není nikterak legislativně a technicky omezeno, nekontroluje se a ani se nesleduje. Při přípravě legislativy by měl být brán ohled na možnost zveřejňování dat formou otevřených dat dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. K 1. 1. 2017 nabylo účinnosti nařízení vlády č. 425/2016 Sb., o seznamu informací zveřejňovaných jako otevřená data. Toto nařízení by mělo být každoročně aktualizováno.
Cíl: Do legislativy zakotvit otevřenost v maximální možné míře, přitom ale dbát na ochranu osobních údajů a soukromí. Provozovat otevřené služby státu využitelné bez omezování a publikovat otevřená data.
Přínosy naplnění: Legislativa nebude stavět umělé bariéry možnosti publikovat otevřená data tam, kde tyto bariéry nemají opodstatnění. Naopak v maximálním možném rozsahu bude zavádět povinnost subjektům veřejné správy publikovat otevřená data a poskytovat otevřené služby využitelné bez omezování.
Dopady nenaplnění: ČR by neplnila svoje mezinárodní závazky a v důsledku toho by se snížila využitelnost otevřených dat a služeb sbíraných a spravovaných za veřejné peníze. Setrval by mylný dojem, že data patří veřejné správě, což principiálně není pravda.
Příklad dobré praxe: Obecná právní úprava umožňující publikaci otevřených dat v zákoně o svobodném přístupu k informacím, ale třeba i specifické právní úpravy jdoucí nad rámec nařízení vlády stanovujícího určité datové sady publikované jako otevřená data. Takovým ustanovením může být zakotvení publikace otevřených dat do zákona o úřadu práce upravujícího Jednotný informační systém práce a sociálních věcí.
Zásada DPL č. 9: Důvěra a důvěryhodnost
Zásada DPL č. 10: Proaktivní přístup
Zásada DPL č. 11: Mezinárodní interoperabilita
Interoperabilita je obecně schopnost různých systémů vzájemně spolupracovat, poskytovat si služby a dosáhnout vzájemné součinnosti. V zásadě je třeba rozlišovat mezi interoperabilitou v rámci EU, resp. interoperabilitou mezinárodní a interoperabilitou vnitrostátní. Dle Evropského rámce interoperability má EU za cíl prosazovat a podporovat poskytování evropských veřejných služeb podporou přeshraniční a meziodvětvové interoperability. Interoperabilitou se v souvislosti s poskytováním evropských veřejných služeb rozumí schopnost interakce různých nesourodých organizací, zahrnující sdílení informací a znalostí mezi organizacemi pomocí podnikových procesů, které tyto organizace podporují, na základě výměny údajů mezi jejich systémy ICT. Typickým příkladem může být třeba komunikace a výměna dat mezi systémy různých orgánu veřejné správy i samosprávy, ústředních správních orgánů a dalších subjektů. Interoperabilita se vztahuje i na efektivní „propojení“ existujících a budoucích systémů vznikajících v rámci státní správy mj. tak, aby v případě přechodu na nový systém bylo možné automatizovaně převést data, či si jednoduše předávat informace mezi úřady využívajícími různé nástroje. Interoperabilita zahrnuje i jazykový aspekt – jazykové rozhraní, by mělo být dostupné i v anglické verzi zejména tam, kde se jedná o nástroj určený klientům a kde je pravděpodobné, že služby mohou být využívány klienty z EU (mezinárodní prvek).
Cíl: Přizpůsobit legislativu požadavkům mezinárodní interoperability a naplnění povinností výměny údajů mezi členskými státy EU a podporovat využití elektronické identifikace a důvěryhodných služeb podle nařízení eIDAS.
Přínosy naplnění: Legislativa zohledňuje potřeby a povinnosti výměny údajů dle principů mezinárodní interoperability tam, kde je to zejména ze strany EU vyžadováno či očekáváno. Neklade překážky mezinárodnímu přístupu ke službám a jejich využívání subjekty i mimo ČR.
Dopady nenaplnění: ČR nebude schopna naplnit svoje povinnosti mezinárodní interoperability v rámci EU. Navíc zabránění či ztěžování využívání údajů a služeb subjekty mimo ČR je v rozporu s principem jejich rovnoprávnosti, a tedy obecně nepřípustné.
Příklad dobré praxe: Implementace nařízení eIDAS a legislativního rámce pro využívání důvěryhodných služeb, včetně elektronické identifikace a zaručené identity. Dalším příkladem může být realizace projektu EESSI pro výměnu informací mezi členskými státy EU v sociální a zdravotní oblasti.
Zásada DPL č. 12: Technologická neutralita
Princip technologické neutrality je zakotven ve stávajícím právním rámci EU, konkrétně ve směrnici 2009/136/ES, která upravuje tzv. univerzální službu. Jedná se o klíčový princip tzv. evropského telekomunikačního rámce. EU dohlíží na zachování tohoto principu horizontálně, tzn. i v jiných předpisech. Princip se objevuje hlavně v souvislosti se správou a “přidělováním” spektra. Také se vztahuje na služby a je zakotven v obecném nařízení o ochraně osobních údajů. Má v podstatě dva základní významy: První se týká stanovení technických standardů, které mají zamezit negativním regulačním vlivům - např. radiové spektrum, kybernetická bezpečnost apod. Pokud se přijímají takové standardy, nesmí to ale omezit nebo přikázat použití konkrétní technologie, která má zajistit dosažení cíle. Druhý se týká obecně přijímání právních předpisů. Pokud je nutná regulace v určité oblasti, musí být navržena tak, aby nepreferovala jedno technologické řešení před druhým. Celkově to tedy znamená, že digitální služby veřejné správy musí být technologicky nezávislé a neutrální, včetně nezávislosti na konkrétní platformě. Musí být garantováno, že přístup k veřejným službám není závislý na konkrétní (předem určené) platformě či technologii. Zároveň by měla být zajištěna nezávislost veřejné správy na konkrétní proprietární technologii. Opačný postup je přijatelný jen v případech, kde je to nezbytně nutné.
Princip se netýká pouze síťové neutrality v telekomunikacích a infrastruktury jako takové. Důležitá je i neutralita a nezávislost na technologiích, s nimiž bude možno dané služby využívat, třeba předepsáním konkrétního programového vybavení, nebo konkrétního neuniverzálního technického postupu pro splnění úkonů v rámci dané služby. Každý má právo použít svoje preferované technické prostředky a vybavení, jedná-li se o standardní programové vybavení a způsoby komunikace.
Cíl: Nebránit použití libovolných technických a technologických prostředků, neomezovat využívání na konkrétní technologie či dokonce dodavatele a nevytvářet umělé bariéry omezující technologickou neutralitu.
Přínosy naplnění: Legislativa bez bariér a neomezující technologickou neutralitu. Nebude vyžadováno využití konkrétních technologií či technologických prostředků, ale naopak i využívání povinných služeb bude postaveno na otevřenosti a standardech a na neomezování.
Dopady nenaplnění: Překážky ve využití standardních technologických prostředků.
Příklad dobré praxe: Legislativní a technická realizace datových schránek, díky které již nyní není práce s datovými zprávami závislá na proprietárním technickém řešení konkrétního dodavatele. Dalším příkladem je elektronická evidence tržeb (dále jen „EET“), která stanovuje povinnost odesílat data do příslušného informačního systému, ale nestanovuje pro to konkrétní technické zařízení či technologický postup. Podobným příkladem je dále úprava povinnosti mít elektronický systém spisové služby pro splnění povinností výkonu spisové služby podle zákona o archivnictví a spisové službě, která definuje jen požadavky na takový systém, ale nepředjímá konkrétní technická řešení.