Teorie transakčních nákladů
Teorie transakčních nákladů (Transaction Cost Economics - TCE) byla vyvinuta ekonomem Oliverem Williamsonem v 70. letech 20. století, za což později získal Nobelovu cenu za ekonomii. Williamson navázal na práci Ronalda Coaseho z roku 1937, který jako první přišel s myšlenkou, že využívání cenového mechanismu trhu s sebou nese náklady, které nazval transakční náklady.
TCE se zabývá náklady spojenými s ekonomickými transakcemi nad rámec přímé ceny zboží či služeb. Tyto náklady zahrnují čas a prostředky vynaložené na přípravu, vyjednávání a zajištění smluv, monitoring jejich plnění a případné řešení sporů. Teorie vysvětluje, proč firmy některé činnosti zajišťují interně (hierarchie), zatímco jiné nakupují na trhu, a pomáhá pochopit různé formy organizačních struktur a smluvních vztahů.
Williamson identifikoval několik klíčových faktorů, které ovlivňují výši transakčních nákladů: specifičnost aktiv (jak moc jsou investice vázané na konkrétní transakci), nejistotu (jak těžké je předvídat budoucí vývoj) a frekvenci transakcí. Tyto faktory pak určují, jaká forma organizace nebo smluvního vztahu je nejvhodnější pro danou situaci. Teorie se postupně rozšířila z oblasti ekonomie i do dalších oblastí, včetně veřejné správy a informačních technologií.
Dle TCE lze rozlišovat a uplatňovat Různé přístupy k zadávání a smluvním vztahům s dodavateli dle TCE